Metr dřevěný plochý s evropským cejchem je nástroj má bohatou historii a najdeme ho v domácnostech a dílnách našich dědečků i babiček, rodičů a možná i v našich vlastních krabicích s nářadím. Zajímavé by bylo zjistit, kdy jsme se s dřevěným metrem každý setkali poprvé. U někoho to bylo při práci s tatínkem, kterému chodil pomáhat. Opravoval s ním nábytek, dům, vyráběl poličky, šrouboval skříňky, řezal prkýnka a podobně. Tatínkové bývají velmi dobří a klidní učitelé, pokud zrovna neděláte něco zcela špatně, nebo jim nepodáváte jiný kus nářadí, než o který vás odborným jazykem požádali. To pak umí většinou i pěkně zvednout hlas a rozčílit se. I tak nám ale většinou předali spoustu znalostí a životních zkušeností a my jim za to můžeme být vděční.

Někteří lidé ale neměli to štěstí, že by mohli s tatínkem žít v jedné domácnosti, nebo dokonce o tatínka v brzké věku přišli. Pak mnohdy vstupuje na scénu dědeček, který již je s rostoucím věkem spíše klidnější a méně aktivní, zato trpělivější a zkušenější učitel, který si na svá vnoučátka spíše udělá čas než prací a starostmi zaneprázdněný tatínek. S dřevěným metrem jsme se ale nutně nemuseli setkat poprvé v dílně nebo jiné mužské oblasti.

Dříve řada babiček patřila mez švadleny a každou chvíli doma měřila, značila a stříhala kusy látek na šaty, sukýnky, mikinky a kabátky svých milovaných vnuček a vnoučků. Mnohé délky si potřebovala odměřit pevným a stabilním dřevěným metrem a označit krejčovskou křídou. Výsledkem potom byly originální, krásné a s láskou ušité kousky oblečení, které mohly vydržet velkou řadu let, pokud byste z nich za chvíli nevyrostli, nebo je nezničili nevinnými venkovními aktivitami, jako je šplhání po stromech, přelézání plotů, dobrodružné výpravy na půdy, staveniště, divoké výlety s kolem a podobně. A kde jste se s dřevěným metrem poprvé setkali vy?

Metr dřevěný plochý s evropským cejchem je nástroj má bohatou historii a najdeme ho v domácnostech a dílnách našich dědečků i babiček, rodičů a možná i v našich vlastních krabicích s nářadím. Zajímavé by bylo zjistit, kdy jsme se s dřevěným metrem každý setkali poprvé. U někoho to bylo při práci s tatínkem, kterému chodil pomáhat. Opravoval s ním nábytek, dům, vyráběl poličky, šrouboval skříňky, řezal prkýnka a podobně. Tatínkové bývají velmi dobří a klidní učitelé, pokud zrovna neděláte něco zcela špatně, nebo jim nepodáváte jiný kus nářadí, než o který vás odborným jazykem požádali. To pak umí většinou i pěkně zvednout hlas a rozčílit se. I tak nám ale většinou předali spoustu znalostí a životních zkušeností a my jim za to můžeme být vděční.

Někteří lidé ale neměli to štěstí, že by mohli s tatínkem žít v jedné domácnosti, nebo dokonce o tatínka v brzké věku přišli. Pak mnohdy vstupuje na scénu dědeček, který již je s rostoucím věkem spíše klidnější a méně aktivní, zato trpělivější a zkušenější učitel, který si na svá vnoučátka spíše udělá čas než prací a starostmi zaneprázdněný tatínek. S dřevěným metrem jsme se ale nutně nemuseli setkat poprvé v dílně nebo jiné mužské oblasti.

Dříve řada babiček patřila mez švadleny a každou chvíli doma měřila, značila a stříhala kusy látek na šaty, sukýnky, mikinky a kabátky svých milovaných vnuček a vnoučků. Mnohé délky si potřebovala odměřit pevným a stabilním dřevěným metrem a označit krejčovskou křídou. Výsledkem potom byly originální, krásné a s láskou ušité kousky oblečení, které mohly vydržet velkou řadu let, pokud byste z nich za chvíli nevyrostli, nebo je nezničili nevinnými venkovními aktivitami, jako je šplhání po stromech, přelézání plotů, dobrodružné výpravy na půdy, staveniště, divoké výlety s kolem a podobně. A kde jste se s dřevěným metrem poprvé setkali vy?