Bystrý pozorovatel českého politického bizáru si jistě nemohl nepovšimnout z hlediska časové relativity poměrně nedávného flákancového incidentu, který se odehrál na horké testosteronové půdě poslanecké sněmovny. Popisovat do detailu průběh onoho žďuchacího a fackovacího soaré, který významově obohatil a vzkřísil do té doby v podstatě mrtvý výraz „flákanec“ a stal se ve své podstatě legendou přímých televizních přenosů, není nezbytně nutné. Otázkou ovšem zůstává, nakolik tato a jim podobná pseudoboxerská ekvilibristická cvičení korespondují s výkonem funkcí jejich účastníků.

Pro nezaujatého diváka, který trpí onou neutuchající sadistickou a snad i masochistickou touhou či úchylkou vyznačující se sledováním nekonečného seriálového příběhu s názvem „Přenosy z poslanecké sněmovny“, by v zásadě mohlo jít o vítanou a oživující změnu v jinak sterilním a nudném ději, nicméně z hlediska současného mravnostního úzu nelze než konstatovat, že tyto veřejné prezentace bojových dovedností našich politických alfa samců, nejsou tím ideálním řešením jejich vzájemných svárů a názorových odlišností. Je sice pravdou, že stále nedosahujeme limitů extrémního a co se válečnických kreací týče i nápaditého genia loci např. ukrajinského parlamentu, avšak pojďme si na rovinu říci, že takovýmto způsobem vedené politické boje, jsou mírně řečeno za hranou. A že se v našich politických vodách nejednalo o ojedinělé incidenty, potvrzuje např. již sice dávná, ale stále živoucí fackovací seance pánů Macka a Ratha či tentokrát nikoliv politický, avšak „výchovný“ pohlavek aplikovaný Miroslavem Kalouskem.

Co tedy dál? Existuje nějaké adekvátní řešení? Např. nějaké podzemní boxerské politické hnutí inspirované Klubem rváčů, kde by si jednotliví bojechtiví pánové a v rámci genderové vyváženosti i dámy vyměňovali názorové údery? Nebo se prostě ve vypjatých situacích ovládnout, netropit hlouposti a bojovat pouze verbálně, byť i tento způsob v sobě někdy nese švejkovskou resp. hospodskou patinu neomalenosti.

Facky a flákance do politiky nepatří, ale kdo ví co přinese budoucnost. Možná se nakonec dočkáme časů, kdy důležitým kritériem pro kandidáty usilující o politickou funkci bude i prezentovaná míra bojových zkušeností, vlastní brnění a nejlépe černý pás v karate.